Stojí na kraji univerzitního kampusu rozkročená nad silnicí. Oděná je do bílé s kontrastní zlatou. Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (zkrátka SIMU) je nepřehlédnutelná budova. Z jiného světa. To jedinečné však čeká teprve uvnitř.

Výukové prostory SIMU sou vybaveny špičkovou zdravotnickou technikou, simulátory, výukovými modely a trenažéry, takže jsou studenti připravení na mnohé, když se setkají s živým pacientem. Najdete tu plně vybavenou nemocnici, jednotku intenzivní péče, operační sály, inkubátor, porodní sál, sanitku i heliport pro nácvik urgentních příjmů.

Braní krve se tu cvičí na umělé ruce, šití se zkouší ve speciální pevné pěně a zuby se vrtají na vyměnitelných zubech umístěných v umělých hlavách. Zapomeňte na to, že by mohly být modely pacientů jen nehybnými panáky. Umí mrkat, plakat, otáčet hlavu, měnit výraz tváře, modrat i dusit se. Dostal mě model starce, který byl na první pohled k nerozeznání od skutečného člověka. Se skutečnými pacienty se studenti setkávají až ve vyšších ročnících a fakultě se osvědčila spolupráce se seniory z univerzity třetího věku, kteří se k vyšetření rádi podvolují, čímž si tuží sociální kontakty.

Zaujalo mě, že tu neexistují učebny či auly, kde si studenti jen pasivně zapisují. Místní učebny mají kulaté stoly, u kterých studenti v osmičlenném týmu diskutují a procvičují se v obhájení zvolených postupů a rozhodnutí. Fakt, že pro nácvik psychologických dovedností přichází hrát nejednoduchou pacientku herečka z brněnského divadla, by už neměl až tak překvapit.