Slibovala jsem si ji dlouho. Mou nejoblíbenější brněnskou procházku do obory Holedná. I když tam jindy potkám jen pár lidí, ve slunečnou říjnovou neděli se tam sešla snad půlka Brna. Cesty byly vystlané zlatým listím a na podvečerním nebi šlo odezírat letový cvrkot.

Znovu jsem zatlačila svou výškoplachost do kouta a průhlednou rozhlednu vyšla až navrch. Pokaždé bojuju tak 10 výškových metrů před cílem, že si ten vrchol můžu odpustit. Naštěstí pokaždé seberu rozdrobenou odvahu a slíznu vrcholovou odměnu nedozírných rozhledů.

Pomáhá cestou nahoru konverzovat se stejně postiženými, kteří jdou poznat podle „pokakané“ chůze dolů. Vím, že tak budu vypadat za chvíli taky. Užijte si Holednou, dokud je zachumlaná do zlatých dubových hvozdů.