V sobotní odpoledne se scházíme v malém hloučku. Průvodcem nám je všehoznalý editor brněnského rozhlasu Miloš Šenkýř. Na otázku „Chcete začít dechberoucím zážitkem?“ jsem nemohla odpovědět jinak, a tak šlapu do šestého patra pěšky, i když jsem mohla jet výtahem. Boční zaměstnanecké schodiště s původními litinovými radiátory opravdu bere dech, ale kochám se jeho ladností. 

Začínáme rozhledem na střešní terase, odkud je vidět všechno to, co z chodníku ne. Očima ohmatávám štít vedlejší divadelní fakulty a majestátní císařskou korunku na střeše budovy Justičního paláce, který mám před sebou jak na dlani. Z jiné strany si prohlížím kaskádovitě ustupující terasy Alfa pasáže a zdravím se s věží sv. Jakuba. 

V době, kdy architekt Ernst Wiesner funkcionalistickou budovu navrhl, mu bylo teprve 31 let. Známý je svými schodišti a tady je jich hned několik. V tom centrálním nechybí samozřejmě světlík s původními kachličkami. Stojíme v chodbě s kancelářemi a představuju si, jak tu za kliky kdysi brávali básníci Skácel či Mikulášek a jak tudy chodil Karel Höger, jehož nezapomenutelný hlas se vtiskl do mnoha rozhlasových her. Podlaha je na spoustě míst mramorová, neboť budova byla stavěna původně pro Union Banku. Komunismus buržoazní materiál přikryl linoleem, které v kameni zanechalo žluté skvrny. 

Spodní část, která sloužila jako hala s přepážkami je už k nepoznání, jelikož prošla mnoha přeměnami pro rozhlasové účely. Nakukujeme do nahrávacích studií, archivu se záznamy a samozřejmě i do sejfu v podzemí, který má velikost pokoje. Když slyším příběh o konci života židovského továrníka Alfreda Löw-Beera, jehož tělo bylo pohřbeno jako krejčí, kterého srazil vlak, tají se mi dech. Kam se poděly cennosti a dokumenty jednoho z nejbohatších mužů Evropy, které zachraňoval před odjezdem ze země po zabrání Sudet, nikdo neví. Ukradl ho někdo z banky? Vzali to Němci? Nebo vše stihl někde zakopat? Záhadností okolnosti úmrtí je mnoho a potvrzuje to i fakt, že do záchranné akce byl zapojen i špičkový agent tajné služby vyslaný z Velké Británie.

Budova, která přešla po druhé světové válce do rukou rozhlasu je dnes citlivě zrekonstruovaná a letos v září v ní brněnský rozhlas oslaví sté výroční od svého založení. Všechno bude. Oslavy i prohlídky, tak si to nenechte ujít. Myslím, že na Beethovenove máme ukrytý poklad. A není to jen v podzemí v prostorách sejfu.